Jako jeden z malé, ale doufám, že stále početnější skupiny lidí, kteří se rozhodli pro vytápění svých nemovitostí „biomasou“, a to konkrétně automatickým kotlem na pelety, bych se rád touto cestou díky tomuto internetovému magazínu podělil o své zkušenosti, ale spíše zážitky a často překvapení při cestě k vytápění rodinného domu peletami a při topení samotném.

Vím, že k tomuto tématu je řada diskusí porůznu na internetu, třeba zde, ale chtěl jsem své poznatky sdělit komplexnější formou, která v rámci různých fór a chatů není možná. Předem také uvádím, že nejsem v žádné přímé vazbě, kromě vztahu objednatel – dodavatel, k žádnému z výrobců kotlů či paliv do nich. Také se nebráním žádným, byť i značně kritickým reakcím.

Pojem biomasa u mě konkrétně znamená dřevo. Jsem člověk takříkajíc skoro odkojený horami – Jeseníky – byť svůj pracovní život trávím ve městě. Z této životní zkušenosti vím, že topení dřevní hmotou je příjemné, a není nic lepšího, než si v zimě posedět u kamen, ve kterých žhnou buková polena.
I když je v místnosti třeba 22°C, má člověk lepší pocit, než v prostoru vytápěném kotlem na zemní plyn. Z vlastní zkušenosti vytápění na zemní plyn říkám „studené teplo“.
A protože manželka je značně teplomilný člověk, v původním městském bytě jsme potřebu skutečného tepla řešili kamny v obývacím pokoji, konkrétně norskými Jotuly a dovozem bukových polínek z Jeseníků, případně praktičtějšími dřevěnými briketami. Maximální spokojenost s těmito kamínky je mimo rámec tohoto tématu, ale trochu souvisí s mou cestou k peletám.

V roce 2008 jsme se rozhodli trochu omezené podmínky dosavadního bydlení řešit výstavbou vlastního domu. V té době jsem již věděl, že existuje něco jako topení na dřevní pelety, při cestách na dovolenou do Rakouska jsem kolem silnic míjel výrobce dřevních pelet, dozvěděl jsem se, že snad existují kotle, které si samy dopravují palivo ze zásobníku, ve kterém jsou pelety na celou sezónu s komfortem vytápění, odpovídajícím běžnému plynovému kotli, a že ty pelety se dovezu cisternou jako topný olej.
Jako NEtechnicky vzdělanému člověku bez jakýchkoli sklonů ke kutilství, ale orientovanému na topení dřevem, se mi takové řešení zamlouvalo, ale jenom zběžné informace o cenách takovýchto kotlů, čerpaných z tisku, mě odrazovaly.
Nicméně při plánování a stavbě domu jsem začal počítat s tímto způsobem výtápění do budoucna, a protože to bylo technicky možné a byly (v té době) finance nutné k provedení, navíc jsem poznal obecnou nutnost mít pod domem zázemí, rozhodl jsem se realizovanou stavbu vybavit poměrně robustním sklepem, do kterého by se - podle mých tehdejších úvah  -někdy vešel peletkový kotel i se zásobníkem na palivo. V projektové dokumentaci stavby RD se ale počítalo s kondenzačním kotlem na zemní plyn, a byl jsem s tím smířen.

V době, kdy se výstavba začínala rozjíždět, rozhodl jsem se navštívit ostravskou výstavu Infotherma 2009, ne ale za účelem seznámení se s možnými kotli na pelety, ale pro řešení otázky krbu či krbových kamen do obytné části pro vytváření toho skutečného tepla palivovým dřevem.
Tento problém jsem měl vyřešen asi za 10 minut, protože jsem nenašel nic lepšího a vhodnějšího, než naše původní kamna, která se doposud vyrábějí (a která jsme nakonec do Nového domu přestěhovali).
Při dalším brouzdání po výstavišti jsem byl ale překvapen přítomností několika dodavatelů kotlů na pelety; původně jsem čekal, že bych snad narazil na jednoho či dva ukryté někde v koutu.
Začal jsem se vystavovatelů ptát, jak jsem již uvedl, jako netechnik a nekutil (takže asi možná trochu jako „blbec“) na řešení které jsem si představoval – komplexní dodávka kotle včetně řešení zásobníku, dopravy paliva (jak do kotle, tak do zásobníku od výrobce), automatického provozu.
Snažím se držet hesla „buy czech“, pokud je nabízena kvalita srovnatelná s dováženým tovarem, bohužel dva oslovení vystavovatelé kotlů české produkce, kteří snad podle svých prezentací vyvážejí do celého světla, se po sdělení mých přání tehdy na mě dívali skutečně jako na „blbce“. Zásobník na pelety  je přece každý „blbec“ schopen si postavit sám, takže s dotazem na dovoz cisternou jsem to raději ani nezkoušel.

Následně jsem došel ke stánku firmy ESEL, respektive všude bylo prezentováno jen slovíčko GUNTAMATIC, které mi nic neříkalo, na tuto značku jsem narazil až na výstavě.
Pochopitelně mě na první pohled, jako netechnika a nekutila, chytil jedinečný design vystavených topných zařízení, stejně jako představené video s ukázkou hoření v kotli, a informací o tom, že toto běžný uživatel za celou dobu provozu neuvidí – prostě nemusí (a ani by neměl).
Začal jsem tedy v duchu snít a pan Jaroslav Svoboda (foto redakce), přítomný na výstavním stánku, si toho všiml, oslovil, mě a pak už to jelo jako lavina.
Pochopitelně mě hned vzala komplexnost dodávky – kotel, zásobník na pelety, propojení kotle se zásobníkem na palivo, zásobník na TUV, kompletní rozvody v kotelně. Pozitivně mě orientovalo i to, že se jedná o rakouský výrobek, tedy z prostředí, kde mají tento způsob vytápění přece jen „vychytaný“ více než u nás.
Nicméně poté, co jsem uvedl, že mě výrobek zaujal, mám zájem o realizaci, ale že z rozpočtových důvodů toto řešení odkládám na později a spokojím se prozatím s vytápěním plynem + jako ekologický bonus ohřev TUV solárním kolektory – pan Svoboda obrazně řečeno „vybouchl jako kotel“. Zavalil mě argumenty, proti kterým bylo těžko za dané situace oponovat, navíc jsem s nimi vnitřně souhlasil.
Nakonec jsem uvěřil tomu, že pokud si Guntamatic pořídím hned, jedná se o ekonomicky lepší řešení, než čekat a šetřit.
Navíc začalo svou roli hrát srdce…
Hned po návratu domů jsem přes Google vyhledal „Guntamatic“ a začal jsem hledat a zkoumat. 
V první fázi jsem zjistil, že se nejedná o žádného výrobce „na koleně“, což se o některých producentech říci nedá, ale o zavedenou firmu – hovořím o Guntamaticu.
Následně kalkulačka a počítání, kolik můžu dát, kolik kdo půjčí… půjde to.
Ruší se solární ohřev TUV, ruší se plynový kotel, jde se do úspor a půjčky z kruhu rodiny. Před tím ještě telefonát p. Svobodovi, jestli to v mém rozestavěném domě vůbec bude reálné umístit. Pan Svoboda neváhá a po skončení výstavy přijíždí si prohlédnout stav, abych si nekupoval něco, co se nedá nakonec instalovat.

Stav stavby v době první návštěvy pan Svobody z ESELu – postaven sklep. »

Stav budoucí kotelny v době první návštěvy p. Svobody – v pozadí světlík – „anglický dvorek“ nutný pro plnění zásobníku z cisterny

 

 

 

  

 

Pohled směrem od místní komunikace – tímto světlíkem se bude plnit palivo  »

Po zhlédnutí dosavadního stavu pan Svoboda ujistil, že se zamýšleným umístěním kotle ani budoucím plnění paliva by neměl být problém. Upozornil ale, že při výstavbě komína je nutno dodržet technické požadavky na výšku kouřovodu a umístění otvoru pro regulátor komínového tahu tak, aby řešení v kotelně bylo pokud možno nejoptimálnější bez dalších zásahů do komínového tělesa….
Pár dnů na to jsem podepisoval objednávku a platil zálohu.
Bylo rozhodnuto. Pro budoucí stavitele jsou konkrétní údaje pro komínové vstupy (míry) k dispozici v manuálech ke kotli, které je možné stáhnout na stránkách Guntamaticu.

Řešení v praxi řešení zde:
 

Pravý komín je určen pro pokojová kamna Jotul, prostřední pro kotel Guntamatic, vlevo je navíc, podle Cimrmana „na komínech se nesmí šetřit…“; zamýšlená rezerva, zčásti také proto, že „třeba ty pelety nebudou hořet a bude nutné rychle pořídit něco na zemní plyn… , z dnešního pohledu hloupost, ale třeba se bude hodit.	Vzdálenosti možno odhadnout podle červených údajů po 10cm. (foto na rozklik do plné velikosti)

Je nutno zachovat minimální vzdálenosti od budoucí podlahy ke vstupu kouřovodu do komína a zřídit otvor pro regulátor komínového tahu a dané minimální vzdálenosti od kouřovodu. Pokud toto uděláte při výstavbě, ušetříte si budoucí sekání do komínového tělesa.
Žádná stavba asi není bez komplikací. Loňské léto nebylo bez srážek, které opakovaně vedly k zatékání vody do budoucích sklepních prostor přes nezajištěný vstup. Asi měsíc a půl před plánovanou instalací byl v budoucí kotelně takovýto tristní stav :

Voda v kotelně asi měsíc před plánovanou instalací kotle. Vlasy šediví a telefon si neodpočine.

Bez problémů to nebylo ani s projekční částí vytápění domu. Pan projektant, zaměřený na kotle na zemní plyn a tepelná čerpadla, jaksi nechtěl uvěřit, že kotel dokáže pracovat s takovou minimální teplotou zpětné vody, a na mnou vybrané řešení topení se díval hodně skepticky.

S ženou jsme  - musím říci - šťastně vybrali jako základní způsob přenosu tepla radiátory s termoregulačním hlavicemi, k tomu do dvou koupelen a předsíně jsme požadovali navíc podlahové vytápění. Tady v rámci projekce došlo k návrhu elektrického podlahového vytápění a nakonec – asi bohužel – i k takové realizaci. Věci šly rychleji, než jsme je byli  schopni změnit, a jednalo se o „zanedbatelné“ podlahové plochy.
Ze zpětného pohledu bych ale asi byl raději, kdyby i pod tou trochou podlahy topil Guntamatic.

Stav kotelny asi tři dny před plánovanou instalací… »

Ale zpět... 
Boj s vodou si zabral více času než se předpokládalo, termín instalace bylo nutné přeložit z plánovaného konce srpna na začátek října 2009. Akorát tak na nejpozdější okamžik začátku topné sezóny.
Bohužel z průběhu samotné instalace nemám fotky, ale podmínky byly naprosto bojové. Nutná elektřina byla do kotelny zavedena provizorně asi dva dny předem, o nějakém dalším vybavení nemluvím.
Nutno uvést, že se toho montéři zhostili se ctí a bravurou. Nicméně nikdo nemyslel na to, ani jsem nebyl upozorněn, že je nutné mít nachystán rozvod („husí krk“) pro napojení kotle na venkovní teploměr a pro připojení kotle k pokojové jednotce RS-100. Vše se řešilo improvizovaně.

Kotelna po instalaci – 11.10.2009	První zkušenosti s topením kotlem Guntamatic jsem už napsal a můžete si je přečíst zde

Po provedení montáže byl kotel uveden do provozu dne 15.10.2009 panem Jaroslavem Svobodou ESELu. Právě včas – při jeho odjezdu hustě chumelilo.
Uvedení do provozu a zaškolení bylo odpovídající vynaložené částce za kotel; a to považuji za hodně důležité, přestože relativně časově náročné, bezmála pracovní den.
Ale – po odjezdu pana Svobody jsem měl pocit, že vím, co kotel dělá, proč, jak a kdy.
S přibývajícími dny provozu pak pocit přerůstal v jistotu, kterou asi 2x zpochybnil vlastní omyl, nikoliv chyba kotle, nicméně bez potřeby nějakého servisního zásahu, stačilo se mrknout do česky psaného manuálu. V tomto směru je to obrovský rozdíl proti sousedovi (jedná se o blízkého příbuzného), který se vydal cestou topení tepelným čerpadlem systémem vzduch – voda, má již po kolaudaci a převzetí díla, přesto neví, zda a kdy jeho tepelné čerpadlo topí či netopí, ohřívá TUV č neohřívá a jak parametry změnit… Manuál dost nesrozumitelný, ovládání kotle, tedy čerpadla, taktéž.

V tomto směru – jako netechnik a nekutil – nemám žádný problém v nastavení kotle tak, aby topil a ohříval TUV na požadovanou teplotu, kterou chci, aby byla. O to více mě v této situaci mrzí, že jsem systém topení nedokončil tak, aby i podlahové vytápění v koupelnách bylo napojeno na Guntamatic. Vím, že by to zvládl bez větších problémů a bez větších nároků na spotřebu paliva.

Po odjezdu pana Svobody prošla kotelna různými dodělávkami, navíc došlo k závozu pelet, současný stav je asi takový:

Plný zásobník (box) po závozu pelet 9.11.2009. Na doporučení pana Směji z ESElu jsme box obalili před plněním potravinářskou folií proti unikání mikroprachu při foukání pelet, při podrobném zkoumání se skutečně  na folii něco zachytilo, ale kdyby tam folie nebyla, tak to asi reálně nepoznáme. »

I když to tak nevypadá, Guntamatic není „atomová elektrárna“ ani „perpetuum mobile“, ale v podstatě normální kotel či kamna, které spalují palivo. Jako takové potřebují ke spalování vzduch (konkrétní množství v manuálech ke Guntamaticu – jedná se o otvor o průměru cca 10cm) – na doporučení pana Svobody jsem v opačném koutě kotelny využil druhé okno k přívodu vzduchu – studený vzduch je nasáván k podlaze trubkou; v kotelně je tak zachována příjemná teplota, vzduch se sáním zbytečně neochlazuje.

Tímto plnícím prostorem lze „nafoukat“ peletami box ve sklepě – stav říjen 2009. Samotné plnění boxu mám zachyceno na fotkách, které ale nemají cenu zveřejnit – z důvodu jemného deště, husté mlhy a tmy by asi nikomu nic neřekly. Nicméně je možné shlédnout videa na stránkách firmy ESEL.

 

«  Uvolněná spodní část textilního vaku boxu na pelety z fotek 30.5.2010 je z důvodu zjištění, „kolik ještě zbývá“.
Topím,  jak plyne z textu, první sezónu a nelze spotřebu odhadnout, zvlášť když se jedná o novostavbu.

Zde je asi na místě zmínit, co je Guntamaticem vytápěno:
dvoupodlažní dřevostavba klasické sendvičové konstrukce s vytápěnou podlahovou plochou 195,3 m2.

Ihned po uvedení do provozu kotel začal „makat“ na plné obrátky – bylo třeba vysoušet podlahy, nátěry, dlažby atd.
Dlouhodobé nastavení režimu kotle bylo celodenní topení na požadovanou denní teplotu 22°C, noční režim s teplotou 19°C byl nastaven asi od 19.000 do 6.00 hod. Nicméně i při tomto nastavení při řízení kotle ekvitermní regulací a nejkonzervativněji nastavené ekvitermní křivce 1,2, když se venkovní teplota pohybovala kolem -20°C, tak bylo vytápěno na hodnotu přes 25°C!
Pochopitelně jsem po instalaci termostatických hlavic na radiátory toto přetápění omezil.
Další podstatná změna regulace kotle pak přišla s instalací pokojové stanice RS-100, kdy už kotel při topení bere do úvahy i vnitřní teplotu (hysterze), a to podle vaší potřeby (0% až 100%).

Záběr na pokojovou jednotku RS-100 „v chodu“.
Jednotka je umístěna v chladné místnosti orientované na sever s jedním radiátorem (bez termostatické hlavice), která v praxi slouží jako šatna… Ovládání kotle je tak blízko obytné místnosti bez nutnosti chodit do sklepa pro zjištění toho, co se s kotlem děje.
Při podrobnějším zkoumání fotky by bylo možné zjistit, že je 9.5.2010, asi 9:00 hod., venkovní teplota 10°C, kotel již zřejmě „nehoří“ s ohledem na dosaženou teplotu 24°C, ale topný okruh stále nastřádanou teplotu kotle distribuuje do topného systému.
S ohledem na to, že byla neděle, tak jsem asi právě vylezl z postele :-)  »     (foto na rozklik do plné velikosti)

Je nutno uvést a zdůraznit, že fungování kotle je založeno na zcela určitě důmyslném softwaru se schopností „samoučení“. Kotel bezezbytku využívá vyrobeného tepla, a před tím nabytého předpokladu a zkušenosti, jak se bude či nebude topit.

Dobrý příklad je asi z doby, kdy jsme se do domu nastěhovali a začali fakticky vše užívat.
Okamžitě jsem zjistil že při zásobníku na TUV na 300 litrů je potřeba ohřátí TUV jen 1x denně na teplotu asi 60°C, pokud nenastane něco mimořádného, tak při běžné spotřebě i večer ve 22.00 se osprchuji teplou a když chci horkou vodou.
Díky jednoduchému nastavení jsem takto nastavil i ohřev TUV od 5.00 do 7.30 v pracovní dny, s ohledem k odchodu do zaměstnání jsem nastavil i režim topení kotle ve stejnou, respektive delší dobu od 5.00 do 8.00.
Vypnutí kotle – tzn. nechci již topit s ohledem na venkovní teplotu – je na 10°C venku. Kotel je stále nastavený na režim topení i ohřev TUV (tzv. NORMAL), protože vzhledem k počasí nenastala situace, že bych někdy nemusil přitopit, hlavně ráno.
V praxi se tedy kotel ráno „zapíná“ – zapaluje, aby ohřál TUV.
Na tom pracuje intenzivně, ale protože i květnová rána jsou letos chladná, přitopí se i do obytných místností (a to i podle toho, jaké má info z RS-100).
Asi za cca 30 – 40 minut má vodu ohřátou a přemýšlí, co dál. Podle venkovní teploty buď dál topí (třeba zjistí, že venku jsou 4°C a na RS-100  ukazuje těch 22°C, pak je mu jasné, že to do 8.00, kdy má skončit práci,  tuto teplotu neudrží), nebo na to kašle – asi po hodině provozu dohoří a končí – ohřál vodu, trochu temperoval radiátory, ale protože venku je 8°C, pokojová jednotka mu hlásí těch 22°C, ale samotná teplota kotle je 75°C, tak ví, že do 8 hod., do kdy musí topit,  to utáhne jen ze samotného „chlazení“ dohořívajícího kotle… a netopí, nepřikládá… Prostě absolutně úsporný.

V této souvislosti se mi jeví myšlenka dodatečného ohřevu TUV solárními panely při instalovaném automatickém peletkovém kotli jako absolutně zbytečná a nevratná; jednak snad ještě nebyl letos den, aby mi solární panely vodu na požadované množství a teplotu ohřály, jednak stejně chci, aby ráno kotel trochu přitopil – jak uvádím výše, a není problém současně ohřát TUV.
To je lepší střešní plochu ušetřit pro případnou fotovoltaiku. Tento závěr uvádím i z té pozice, že v původním bydlišti byl instalován solární ohřev vody – bez potřeby dohřívání vody zemním plynem systém fungoval cca 2 – 3 měsíce v roce, ale nesmělo dojít k situaci, že 2 dny po sobě nevylezlo slunce…což se nikdy nestalo.

Nabízí se otázka: Kolik jsem toho protopil?
Odpověď je jednoduchá: závoz pelet proběhl 9.11.2009, dovezlo se 4.840 kg, v ceně 21.779,50 Kč, tím jsem fakticky topil a ohříval TUV celou zimní sezónu, a ještě to není spotřebováno. Zbývá odhadem tak 600 kg v násypce. Asi za 1.500 Kč jsem měl pelety v zásobníku před závozem pelet.
Já osobně jsem spokojen a myslím, že příští rok, až budu v domě trvale bydlet, bude bilance ještě lepší, tzn. dostanu se  ve finančním vyjádření na vytápění a ohřev TUV ročně někam pod 20.000 Kč.

Nicméně z ujištění, kterých se mi původně dostalo na výstavě Infotherma v Ostravě, nezůstalo vše beze zbytku splněno. Při bezproblémovém chodu kotle se jako zásadní ukázal být dovoz pelet cisternou do zásobníku tak, aby člověk měl tu absolutní pohodu, kterou čeká jako třeba u plynu.  Měsíc kotel nevidím, ale topí se.
Při uvádění do provozu jsem jako první použil pelety sice levné, ale ne úplně čisté a bílé – tzn. bez kůry – jak by měly být. Zjevným optickým důsledkem byla nadměrná kouřivost zejména při zapalování. Švagrová mi přímo řekla, „jestli náhodou netopíme pet lahvemi“…
Vnitřním problémem v kotli pak byly spečence na roštu a v popelníku. Díky systému automatického čištění roštu se kotel spečenců zbavoval, ale nikdy ne úplně. Bohužel krásný vzorek popela při topení nevhodnými peletami jsem nechal u ing. Cavose z Guntamaticu na výstavě Aqua-therm v Praze na podzim loňského roku ve sklenici od medu. :-)

Bylo mi jasné, že je nutné začít topit bílými peletami a pokud možno z plného zásobníku. Po spotřebování těch pár pytlů pelet s kůrou jsem koupil asi 10 pytlů po 25kg z produkce Paskova, a sháněl jsem někoho, kdo přijede s cisternou. Pátráním na internetu i přes pana Svobodu jsem nakonec dospěl k závěru, že asi jedinou cisternou, poskytující profesionální závoz dřevěných pelet, je firma CDP Ekopaliva, s.r.o., která naštěstí od podzimu loňského roku realizuje závoz pelet po celé ČR. Takže v pochmurný večer 9.11.2009 po příjezdu cisterny zmíněné firmy bylo asi za 20 minut ve sklepě bezmála pět tun kvalitních pelet na celou sezónu a konec jakýchkoli starostí, zda je a bude čím topit a jak to bude topit.
V současné době mám objednáno u této firmy další plnění zásobníku, které by mělo vydržet do příštího jara.

Od tématu nákupu paliva zpět k tomu, co s tím, co se spálí.
Topím dřevem, jak jsem chtěl, ale ze dřeva je popel, což ví i menší dítě, navíc i trochu prachu. Při instalaci kotle se pochopitelně dostalo i podrobného zaškolení – a výbavy – k čištění kotle uživatelem, vše je navíc popsánu v česky psaném manuálu.
Vysypání popela a základní vyčištění spalovacího prostoru a roštu je otázka třiceti minut, a v podstatě člověk může být oblečen „jako do kostela“. Budete ale určitě potřebovat smetáček a lopatku, něco málo popela se dostane i díky uživateliově vrozené „šikovnosti“ na podlahu.
Kotel informuje o čase – v hodinách, za který bude nutné popel vysypat. Původní nastavení jsem měl na 150 hodin provozu, po zkušenostech s prvními třemi vysypání popela a jeho množství v popelníku mám nyní hodnotu nastavenou na 175 hodin provozu k vysypání popela.
Poslední fotka dokumentuje množství popela při posledním čištění. Vzhledem k tomu že si vedu záznamy, jedná se o popel z topení a ohřevu TUV za dobu od 22.2.2010 do 2.5.2010.

Popel z Guntamaticu za období od 22.2.2010 do 2.5.2010. Ještě by se trochu vlezlo, chybělo asi 15 hodin provozu do nastavené doby provozu 175 hodin pro okamžik vysypání popela.
Manipulace s popelníkem je velice snadná, zvládne  ji i partnerka. Popel a prach je nutné zcela jednoduše vyhrabat i ze spalovacího prostoru kotle, kolik si ho přitom nasypete na podlahu, záleží na šikovnosti uživatele. »

Pro všechny, kteří mají zájem o vytápění peletami, ať už z jakýchkoli motivů (úspory, snadný přístup k palivu, „zelená“ orientace) můžu tento způsob vytápění, přestože jen po jedné sezóně, doporučit.
Pro zájemce technicky zdatné asi na mé minimální úrovni (stydím se za to, ale asi to už moc nezměním) pak volte typ kotle, který popisuji výše, tedy plně automatický. Komfort vytápění se nebude moc lišit od zmáčknutí tlačítka kotle na zemní plyn; naopak, já předpokládám, že se mnou kotel dožije, což se o běžných plynových kotlích říct nedá (mám zkušenost z předchozího bydlení).

Pokud se už někdo rozhodne pro Guntamatic, a je ve fázi stavby tak, jak jsem tady popisoval, tak si skromně dovolím doporučit:

• konzultujte vámi zamyšlené řešení s projektanty firmy ESEL, tzn. umístění kotle, zásobníku (boxu) tak, abyste při instalaci nemuseli zbytečně něco kopat či bourat. Každý nemůže mít sklep; co se týče praktického chodu, je ale ideální… o kotli prakticky nevím;

• zvolte řešení se zásobníkem pelet na celou sezónu; myslím, že sypat pytle do týdenního zásobníku je možné vydržet max. 2 topné sezony;

• nespoléhejte jen na ekvitermní regulaci, ale investujte i do pokojové jednotky RS-100. Kromě lepší regulace vnitřní teploty máte možnost ovládat kotel z pokoje; prakticky se mi např. stalo, že jsme přes den nějak při úklidech apod. použili více teplé vody a večer na koupání už byla chladnější. Stačila dvě stisknutí na pokojové jednotce a za cca 20-30min byla horká.
Nebo v nedělním deštivém ránu se mi po zabrouzdání do kuchyně pro čaj zdálo trochu subjektivně chladno, i když „formálně“ kotel topit neměl, jednoduchým nastavením požadované teploty na 23°C a zapnutím režimu „TOPENÍ“ za 20 minut byly radiátory horké a rodina spokojená. To byl ten cíl…!

Karel Schiesser, Opava
Kotel Guntamatic Biostar 15 kW BOX

PS. Když jsem si to teď  po sobě četl, tak jsem zjistil i pár faktických chyb, ale člověk není neomylný; spletl jsem se, když jsem uváděl, že na RS-100 je možné nastavit okamžitý ohřev TUV - to je možné jen na kotli. Nicméně platí a  můžu potvrdit přesně  to (vyjma detailních technických záležitostí, kterým nerozumím a ani nemusím), co napsal pan Směja v článku ohledně srovnání Guntamaticu a jiných automatických kotlů. Třeba ohledně ohřevu TUV: byli jsme teď na pár dní pryč, takže jsem kotel úplně vypnul, aby zbytečně TUV neohříval , když nebyl nikdo doma.
Po příjezdu v neděli podvečer se celá rodina chtěla po vybalení pochopitelně koupat, takže jsem hned po příjezdu nastavil ohřev TUV, v zásobníku byla teplota TUV asi 35°C. Měl jsem trochu strach, jak se kotel zapálí za situace, že je venku okolo 30°C na slunci a slunce svítí do komínu.
Obavy byly z nějakého zbytečného kouření apod., aby sousedi neměli problém. Koukal jsem na komín a cítil příjemnou vůni spalovaného dřeva, asi takovou, jaká patří ke správnému grilování. Kouř ale v podstatě žádný, něco málo šedého dýmu asi na 10 sekund z komínu šlo, ale toho si nikdo nemohl všimnout.
Co je podstatné, asi za 30 minut byla voda v zásobníku ohřáta na něco přes 50°C, 40°C - teplota max. do vany či sprchy byla tak po 20 minutách. Asi to není tak rychle, jako u zemního plynu, ale určitě stejně pohodlné bez dalších starostí. A podobně by člověk mohl popisovat další detaily...

Přeji pěkný den
Karel Schiesser

Prospekt BIOSTAR