Jak jsem přišel o funkci topiče a stal se pozorovatelem

28.03.2013 | Libor Směja, ESEL TECHNOLOGIES s.r.o. | Pohled podnikatelů | Typ AK: kotel Guntamatic Biostar Flex / Box | Téma: Kotle Guntamatic

V tomto článku bych vás rád seznámil s tím, jak se změnila za posledních 20 let moje funkce vedlejšího topiče u nás doma (hlavním topičem byla  žena). Do funkce topiče jsem byl jmenován v roce 1992 kdy jsem se do domu nastěhoval. V té době se jednalo o čerstvě kolaudovanou novostavbu. Topení se řešilo v průběhu stavby v letech 1990-1991, což bylo před mým příchodem do domu a tak jsem neměl vůbec žádnou možnost cokoli ovlivnit a v té době jsem toho o vytápění věděl i velmi málo. Vlastně jen to co mně naučil můj děda, který byl v širokém okolí uznávaným specialistou na instalace topení s velmi malým objemem vody, které velmi rychle dokázalo reagovat na změny vyvolané prostředím.
K tomu je potřeba si ještě uvědomit, že v té době nešlo úplně jednoduše koupit co by pro topný systém bylo potřeba, tak jak to jde dnes, a tak se topný systém skládal z toho co bylo k dispozici. Projevilo se to například tím, že v projektu vytápění byl navržen kotel Dakon o jmenovitém výkonu 32 kW, ale jelikož ten byl dlouhodobě nedostupný, musel se koupit jiný a ještě silnější kotel, který byl předimenzovaný.

A jaké vlastně první vytápění bylo?Jako hlavním tepelným zdrojem byl kotel od firmy OPOP, typ H 635 (jmenovitý výkon 35 kW) což byl odhořívací kotel na uhlí a dřevo, který byl zapojen samotížně do topného systému s radiátory. Do topného systému byl ještě připojen i ležatý obojživelný bojler z Dražic o objemu 160 litrů.

První topnou sezónu (1991-1992) kdy byl dům ještě řádně nevysušený, kotel spotřeboval 120 metráků (12 tun) hnědého uhlí a něco málo i dřeva. Já jsem svojí první a vlastně i ty další topné sezóny odtopil se spotřebou cca 90-110 metráků. Vždy záleželo na tom, jaká byla zima, a jestli se podařilo sehnat i nějaké to dřevo (ve formě odřezků z pily), kterým se uhlí prokládalo, aby lépe hořelo. 

Co se týká komfortu topení, tak z dnešního pohledu by byl na desetistupňové stupnici na čísle nula (nejhorší možný). Kotel byl nevyzpytatelný. Vlastně se nedalo nikdy ani předpokládat, co si v daném dni usmyslí, a jak bude reagovat. Každá návštěva kotelny byla velké dobrodružství a i když tam člověk šel jen na skok, na minutu, tak se x-krát stalo, že tam musel zůstat i hodinu. Hlavní příčinou všech problémů byl samozřejmě kotel (je s podivem, že se i se všemi neduhy vyrábí dodnes), ale také problémy s nestabilitou spalovacího procesu způsobené neregulováním komínového tahu, který byl neúměrně vysoký (komín má výšku 11 metrů a průměr vložky je 200 mm). Bohužel v té době neexistovalo žádné jednoduché zařízení, které by regulovalo komínový tah, tak jako to dnes umí regulátor komínového tahu ESREKO  II. Ex. (www.esreko.cz).

Postupem času bylo nutné provádět menší úpravy topného systému tak, aby se komfort topení zvyšoval a topení v kotli nebylo noční můrou jak pro hlavního topiče (žena), tak i pro vedlejšího topiče (já). Jako první opatření bylo osazení regulátoru tahu ovládající dvířka pro přívod sekundárního vzduchu (pozor, neplést s regulátorem tahu komína) a instalace dvou uzavíracích armatur na vstupní a výstupní potrubí do kotle, včetně pojistného ventilu. Proč uzavírací armatury? Jednak proto, aby se pomocí uzavření těchto armatur dal rychle nahřát bojler, ale také kvůli kotli samotnému. Kotel a jeho lamelový výměník s úzkými štěrbinami se dokázal za týden tak znečistit dehtem (důsledek předimenzovaného výkonu kotle v přechodném období), že při čištění těchto prostor  nepomohla ani štětka dodávaná ke kotli, ani majzlík a kladivo. Dlouho mě to trápilo, dokud jsem nepřišel na systém, kdy jsem kotel nechal vyhořet a zchladnout, vodní prostor kotle jsem vypustil a výměník kotle jsem čistil plamenem z propanbutanového hořáku, který se používá na lepení lepenky (IPA) na střechy. Nebyla to žádná příjemná práce. Všude smrad jako v obalovně asfaltu, občas to na člověka “šlehlo” z kotle zpět a tak jednou byl bez ofiny, jednou zase bez kníru, ale kotel byl vždy vyčištěný jako kdyby byl nový. To bylo na jednu stranu dobře, protože ihned po zátopu šel do super výkonu a radiátory okamžitě hřály, horší to pak bylo s jeho utlumením. V prvních 24 hodinách po důkladném vyčištění jsem neměl žádnou šanci kotel zregulovat žádným omezením vzduchu, žádným zavřením dusivky apod. To bylo možné až druhý den.
Dnes se tomu směji, ale tenkrát mi do smíchu moc nebylo.

Každopádně v roce 2003 byly dny tohoto kotle sečteny a po několika opravách se odporoučel do šrotu. Na jeho místo přišel v té době málo známý systém - kotel se samočinnou dodávkou paliva ze zásobníku do spalovací komory. V té době existovalo málo kotlů, které disponovaly tímto systémem. Pokud si dobře vzpomínám, tak to byly jen V-Ling, Vialing, Varimatik, Ekoefekt a Carborobot. V mém případě se jednalo o kotel V-Ling 25. Když nový kotel do domu, tak pro mne konečně možnost udělat kotelnu podle svých představ z komponent, které v té době byly k dipozici.
Konfigurace kotelny vypadala po této změně takto: kotel V-Ling 25 (jmenovitý výkon 25 kW), nový obojživelný ležatý bojler vlastní výroby o objemu 240 litrů (starý zůstal jako záložní jen na elektriku pro letní režim) s pořádným trubkovým výměníkem, systém s ochranou teploty zpětné vody vracející se do kotle a směšovač s ekvitermním řízením na topném radiátorovém okruhu. Na jednotlivé radiátory v domě byly instalovány nové ventily s termostatickými hlavicemi.

Co se týká komfortu topení, tak z dnešního pohledu, byl na čísle pět desetistupňové stupnice. A proč ne více? Kotel se musel ručně zapálit a i v době kdy nebylo potřeba topit, tak se kotel neuměl sám vypnout a musel být stále v provozu. Také se do kotle muselo každé 2 až 3 dny jít přiložit (v tuhých mrazech i každý den). Vzhledem k tomu, že to nebylo nebezpečné a náročné, tak tuto činnost již dělaly dospívající děti. Problém ovšem nastal, když zapomněly přiložit a kotel vyhasl. Pak bylo potřeba ho znovu zapálit (a udělat pořádek s dětmi). Dětem se do kotelny často nechtělo, neboť nebylo úplně příjemné, že i když byly zaizolovány všechny rozvody, tak v kotelně bylo i 38°C a v této sauně se špatně běhalo s lopatou (na vině byl kotel, který byl naprosto nedokonale zaizolován. Z kotle bylo potřeba vynášet cca 3-6 x týdně popel, takže půl popelnice za týden bylo popela z kotle, zbytek byl komunální odpad z domácnosti. Byly i zimy, kdy byla popelnice úplně plná a zbytek popela se musel nechat na vysypání příště a komunální odpad nebylo ani kam dát. No a pokud člověk nechtěl mít velkou spotřebu paliva, tak musel kotel každých 14 dnů důkladně vyčistit. Standardní spotřeba tohoto kotle byla cca 75-85 metráků hnědého uhlí Ořech 2 při pravidelném 14-ti denním čištění. Poslední topnou sezónu v roce 2009/2010 byly náklady na nákup paliva (hnědé uhlí Ořech 2)  24.400 Kč. Ekvitermní regulace, která snímala venkovní teplotu a řídila směšovač sice fungovala uspokojivě, každopádně to byla jednotka jiného výrobce než kotel a kotel nevěděl co dělá ekvitermní jednotka a ekvitermní jednotka zase nevěděla co dělá kotel. To občas způsobovalo drobné problémy.

Třetí změna nastala v roce 2010. Tato změna umožnila zvýšit komfort topení na číslo deset na desetistupňové stupnici. Důvody, které mne k této změně vedly jsem popsal v tomto článku. Od doby nainstalování kotle Guntamatic Biostar 15 Flex (jmenovitý výkon 15 kW) nikdo v domě kromě mě neví co je zdrojem tepla a jak to pracuje. Nikdo nic neřeší. Já mám nad kotlem kontrolu díky GSM komunikátoru a i když jsem dlouhodobě mimo, tak mám jistotu, že vše šlape jak má. Z původního skladu uhlí byl vytvořen sklad pelet ze kterého jsou prostřednictvím pneumatické dopravy dopravovány pelety do kotle v plně automatickém režimu. Jediné co musím je cca 4 x za rok vysypat popel - až si o to kotel napíše prostřednictvím SMS zprávy. Z tohoto důvodu se již považuji jen za pozorovatele. Součástí kotle je i ekvitermní regulátor a tak kotel přesně ví co dělá topný systém a topný systém zase ví co dělá kotel. Předchozí 2 bojlery (240 pro zimní provoz s kotlem a 160 litrový pro letní provoz na elektrickou spirálu) nahradil jeden bojler Guntamatic ECO 305, který je kotlem ohříván jak v zimě, po dobu topné sezóny, tak i v létě. Více ohledně ohřevu teplé vody je popsáno v článku zde. Celá topná sezóna 2012/2013  bude stát cca 21.600 Kč.

    

Kdo četl pozorně, všiml si jistě skutečnosti, že v roce 1991 měl dům kotel o jmenovitém výkonu 35 kW, v roce 2003 byl do domu instalován kotel o výkonu 25 kW a v roce 2010 byl instalován do domu kotel o jmenovitém výkonu 15 kW (po první sezóně snížen výkon na 12 kW). To vše za situace, kdy jsou v domě původní dřevěná okna a dům není zrovna nijak moc zateplen. Na této skutečnosti je krásně vidět, jak jsou na tom kotle s celoroční účinností (pozor! nezaměňovat s účinností, která je v dokumentaci ke kotli) a jak v případě, že si koupíte kvalitní kotel, nemusíte jej kupovat v tak výkonné verzi, jako byl váš starý kotel s nízkou celoroční účinností. Každopádně před nákupem nového kotle byste měli znát aktuální tepelné ztráty domu, aby se nestalo, že by jste koupili kotel s nižším výkonem, než dům potřebuje v nejchladnějších týdnech.

Přeji i Vám – topičům a pomocníkům topičů, aby se z vás jednoho dne stali jenom pozorovatelé skutečně automatické kotelny.

Zde si můžete stáhnout PROSPEKT a reklamní LETÁK k mému současnému kotli.

V případě dotazů mi pište na email smeja@esel.cz



Copyright © Automatické vytápění, esel – 2008 | O magazínu | Webdesign: Loužecký.cz